Název

Kozákov 2018, aneb jak jsme tentokrát nepíchli kola, ale za to dvakrát moji hlavu

Popis

Ten bastard nám už dlouho ležel v seznamu cílů, až na něj konečně vyšla řada a chuť. Plukovník, který ho v euforii po předloňském zdolání Ještědu sám navrhl, den před odjezdem prohlásil, že nevěděl, že je tak daleko a navíc ho stejně bolí ruka. Plán a trasa už ale byly upečeny a tak jsme na něj zůstali s Komárkem sami dva. Nezalekli jsme se. Sobotní ráno jsme si podle našeho dálkového manuálu 101. kolopěší hezky přispali, ráno vyřídili emailovou korespondenci, napapali se a krátce po 9 hodině vyrazili směrerem na sever. Prahu jsme objeli širokým obloukem přes Průhonice a Český Brod a něco po 13h jsme dotankovali energetické zásoby na předzahrádce nymburské restaurace Original záložna a teprve potom zahájili přesun do Český ráje. Za Poříčanami ve sjezdu dostávám tupý úder do helmy a následně několik píchnutí do čela od nezvaného hosta, což mne nutí za jízdy odhodit helmu z hlavy. Pár vosích žihadel nás zastavit nemůže. Po krátké přestávce pokračujeme proti mírnému větru v jízdě a stavíme až na Hrubé skále, kde plníme své vyprahlé útroby každý jedním litrem Malinovky.
Přes obec s ironickým názvem Radostná pod Kozákovem následně zahajujeme vlastní útok na vrchol. Radostně jsme asi zrovna nevypadali, ale díky Plukovníkově absenci nikdo nevyzýval k dezerci na nádraží, nebo objetí kopce a následné stažení vrcholových fotografií z internetu. Krátce před 17h jsme stanuli na vrcholu u rozhledny. Pár nezbytných cvaknutí závěrky foťáku a už se řítíme na druhé straně kopce do údolí. Paráda. Bohužel do Prahy je ještě daleko. Statečně se prokousáváme zvlněnou krajinou do Turnova a pak už mažeme po silnici směrem k domovu. U Mladé Boleslavi dochází baterie v navigačním mobilu, sice hned nasazuji nabíječku ale cestu musíme přetrasovat. Trochu mě překvapuje, že se v navigaci změnil čas dojezdu do Prahy na pouhou hodinu jízdy, ale domníváme se, že navigace konečně pochopila, jak výkonný tým řídí. Uspokojeni takovým oceněním pokračujeme bezelstně v jízdě a ani si nevšimneme, že už nejedeme po vedlejší silnici, ale po čtyřproudovce. Na konci Boleslavi velí navigace nekompromisně vyjet z kruhového objezdu druhým výjezdem přímo na dálnici. Zkoušíme kruhák objet ještě jednou, jestli si to nerozmyslí a znovu končíme u značky oznamující začátek dálnice na Prahu. Konečně mi v hlavě sepnou ty správné obvody. V navigaci jsem zapomněl přepnout na jízdní kolo!
Po znovunačtení trasy již pokračujeme bez zvláštních příhod, jen u Bakova nad Jizerou se opět srážím s v protisměru letící včelou a dostávám žihadlo tentokrát do levé části čela. Po ošetření Komárkem a odstranění projektilu z hlavy ještě doplňujeme sacharidy a další nezbytnosti obsažené v hranolkách s tatarkou v restauraci U Ledvinů a pak už bez příhod (nepočítáme-li to, že Komárek jel posledních 25km ve stoje pro totálně rozšalované pozadí) dorážíme těsně před půlnocí s pocitem uspokojení k domovu. 249km / 2636m Trasa je tady https://www.strava.com/routes/13468754

Nastavení