Trasa https://www.strava.com/routes/16533166

Bejk konečně zprovozněn do stavu schopného jízdy mino asfalt. Stále chybí dostatek převodů kvůli chybějícmu Merida adapteru přesmykače. Ale pochlapil jsem se a převod 1x9 s nejvyšším pastorkem kazety 34 zubů celkem bez problému utáhnul. Do Alp bych s tím ale jet nechtěl :-). Ráno počasí vypadalo solidně, slunce svítilo a teplota 8 st. byla na prosinec víc než solidní. Na hřebenu se bohužel zatáhlo, teplota klesla na 6°C a ledový vítr mi zle kousal do rukou krytých frajersky jen letními rukavicemi. V Halounech U zrzavého pavijána nás ale rychle zahřála zabijačková polívka, čaj a nálož ovaru s křenem. Bohužel jsme se dlouho zdržet nemohli, venku se schylovalo k dešti a rtuť teploměru stále klesala.
Trochu jsme se ohřáli při výjezdu k louce, ale po sjezdu k lesnímu divadlu mi zima znovu začala zalézat za nehty. Poslal jsem tedy zbytek kolopěší rovnou do Řevnicí a sám si chtěl dát pro zahřátí a test bejkových schopností oblíbený singlík nad Řevnicemi. To co jsem tam ale našel (foto na konci galerie) bylo horší než mráz. Tohle zastudílo až u srdce. Místo singlíku zaříznutého ve stráni široká vykamenovaná cesta snad pro kočáry, nebo pro co to tu je. Každopádně singlík známý též jako třešnička na dortu závodu Trans Brdy již neexistuje.
Cesta domů po pěšinách na pravé straně Berounky uběhla v poměrně rychlém tempu, ono taky jet pomalu po větru 9m/s ani moc nejde. Fajn vyjížďka a díky Komárkovi a Plukovníkovi za společnost!

A samozřejmě nekonečně zastávek v osvěžovnách po trase. V jedné se mi povedl ještě jeden hezký rekord, během 10 minut vyprázdnit pět půllitrových Kofol. Aby ne. Teplota místy dosahovala 36°C, cestou jsme si vyprosili pouze malou osvěžující bouřku nedaleko Přelouče, kterou jsme během 40 minut přečkali ukryti pod bubnujícím deštěm v zastávce místní MHD, abychom po opuštění úkrytu po 200m přejeli jasnou hranici mezi mokrou a suchou silnicí. Dál pak jen prach a výheň až do setmění - v noční části příjemných 24°C, to už ale nikdo ocenit nedokázal - myšlenky se už dokázaly soustředit pouze na otáčení pedáky, občasné zatáčení a blížící se cíl. Ani po dojetí ale ještě nedošly naše duše klidu. Komárek zjistil, že mu Strava ukazuje o 200m méně najetých km, než moje. A to byl samozřejmě velký problém a nespravedlnost. Tak objela ještě blok kolem domu, aby kilometry dorovnala. Ovšem dorovnávala tak usilovně, že po kolečku navíc měla o 300m víc, než já! Mohl jsem si tu nespravedlnost nechal líbit? Nemohl! Tak jsem objel taky blok. Výsledek? Měl jsem o 400m více, než Komárek! Jeden beran, druhý býk. To začínalo vypadat na další 24hodinovku nádavkem k již ujeté 300vce - kdo se udrží v sedle déle vyhrává. Chvíli před svítáním ale zbytky rozumu zvítězily a po vědecké analýze obvodu našeho bloku jsme zakončili náročný den k oboustranné spokojenosti na hodnotě 325km. Trasa je tady: https://www.strava.com/routes/14765123

Každá sranda jednou končí... a jede se domů.

Pár momentek z cesty kolem Světa. 169km a 1800m nastoupáno https://www.strava.com/routes/14550709

Ač nejsme zrovna vyznavači jízdy na těžko, tentokrát jsme nacpali batohy, co se jen do nich vešlo a vyrazili vstříc jihočeskému dobrodružství. Rosničkáři bohužel dnes jako na potvoru zrovna nekecali a tak jsme měli cestu zpestřenou kličkováním mezi bouřkovými mraky. Tu poslední u Čimelic jsme už nevychytali, ale dvacetiminutový slejvák jsme přečkali v suchu autobusové zastávky..Pak už nebe zůstalo až do večera zamračené, ale vzduch voněl létem a vyprahlá zem slastně vzdychala úlevou. 117km / 1500 m nastoupáno https://www.strava.com/routes/14531408

Asi by bylo by lepší zalézt někam do stínu k vodě, ale nedalo nám to a pod spalujícím slunce jsme vyrazili na jih na oběd do Neveklova a na zmrzlinu do Kamýku . Sešli jsme se ve čtyřech, Radim se ale po dvou třetinách odpojil a přišel tak o závěrečnou akční scénu nedaleko dobřichovického železničního mostu.
První část vyjíždky jsme si zpestřili Radiusovou "zkratkou" přes Griblu a tu druhou zastávkou na třešních. Třetí část nám byla zpestřena nedobrovolně po té, co se Radiusovi po vzteklém troubení projíždějícího motoristy ztopořil prostředníček levé ruky, bohužel přímo před čelním sklem hysterického automobilisty. Ten sice odjel, ale jen proto, aby po kilometru zaparkoval své SUVéčko zákeřně za křižovatkou. Po té se dodávajíc si odvahy řvaním nespočtu nadávek vyřítil pěšky ze zarohu a zaútočil na Radiuse dříve, než tento stihl podřadit a zmizet na dobřichovickém železničním mostě.Jelikožm jsem předchozí konflikt s prostředníčkem nezaznamenal, domníval jsem se, že Radiusovi skočil do cesty opilec a je potřeba ho spacifikovat. Než jsem se stačil vrátit zpět, chlap řval jako splašená cirkulárka, až si obsluha nedalekého hradla myslela, že se blíží Pendolíno a pro jistotu stáhla závory.
Náhlá přesila dva na jednoho vzteklého automobilistu evidentně zaskočila a tak ubral na razanci, čehož jsme využili a odjeli. Bitkař Radius si ještě a rozloučenou neodpustil pár poznámek, což mládence opět rozběsnilo, ale to už jsme pomalu mizeli z doslechu.
Na konec ještě proběhla malá after party U Koutskýho na cyklostezce a pak už jsme se v klidu rozjeli do svých obydlí.
154km / 2300m nastoupáno. Trasa je tady https://www.strava.com/activities/1615357008/route

Ten bastard nám už dlouho ležel v seznamu cílů, až na něj konečně vyšla řada a chuť. Plukovník, který ho v euforii po předloňském zdolání Ještědu sám navrhl, den před odjezdem prohlásil, že nevěděl, že je tak daleko a navíc ho stejně bolí ruka. Plán a trasa už ale byly upečeny a tak jsme na něj zůstali s Komárkem sami dva. Nezalekli jsme se. Sobotní ráno jsme si podle našeho dálkového manuálu 101. kolopěší hezky přispali, ráno vyřídili emailovou korespondenci, napapali se a krátce po 9 hodině vyrazili směrerem na sever. Prahu jsme objeli širokým obloukem přes Průhonice a Český Brod a něco po 13h jsme dotankovali energetické zásoby na předzahrádce nymburské restaurace Original záložna a teprve potom zahájili přesun do Český ráje. Za Poříčanami ve sjezdu dostávám tupý úder do helmy a následně několik píchnutí do čela od nezvaného hosta, což mne nutí za jízdy odhodit helmu z hlavy. Pár vosích žihadel nás zastavit nemůže. Po krátké přestávce pokračujeme proti mírnému větru v jízdě a stavíme až na Hrubé skále, kde plníme své vyprahlé útroby každý jedním litrem Malinovky.
Přes obec s ironickým názvem Radostná pod Kozákovem následně zahajujeme vlastní útok na vrchol. Radostně jsme asi zrovna nevypadali, ale díky Plukovníkově absenci nikdo nevyzýval k dezerci na nádraží, nebo objetí kopce a následné stažení vrcholových fotografií z internetu. Krátce před 17h jsme stanuli na vrcholu u rozhledny. Pár nezbytných cvaknutí závěrky foťáku a už se řítíme na druhé straně kopce do údolí. Paráda. Bohužel do Prahy je ještě daleko. Statečně se prokousáváme zvlněnou krajinou do Turnova a pak už mažeme po silnici směrem k domovu. U Mladé Boleslavi dochází baterie v navigačním mobilu, sice hned nasazuji nabíječku ale cestu musíme přetrasovat. Trochu mě překvapuje, že se v navigaci změnil čas dojezdu do Prahy na pouhou hodinu jízdy, ale domníváme se, že navigace konečně pochopila, jak výkonný tým řídí. Uspokojeni takovým oceněním pokračujeme bezelstně v jízdě a ani si nevšimneme, že už nejedeme po vedlejší silnici, ale po čtyřproudovce. Na konci Boleslavi velí navigace nekompromisně vyjet z kruhového objezdu druhým výjezdem přímo na dálnici. Zkoušíme kruhák objet ještě jednou, jestli si to nerozmyslí a znovu končíme u značky oznamující začátek dálnice na Prahu. Konečně mi v hlavě sepnou ty správné obvody. V navigaci jsem zapomněl přepnout na jízdní kolo!
Po znovunačtení trasy již pokračujeme bez zvláštních příhod, jen u Bakova nad Jizerou se opět srážím s v protisměru letící včelou a dostávám žihadlo tentokrát do levé části čela. Po ošetření Komárkem a odstranění projektilu z hlavy ještě doplňujeme sacharidy a další nezbytnosti obsažené v hranolkách s tatarkou v restauraci U Ledvinů a pak už bez příhod (nepočítáme-li to, že Komárek jel posledních 25km ve stoje pro totálně rozšalované pozadí) dorážíme těsně před půlnocí s pocitem uspokojení k domovu. 249km / 2636m Trasa je tady https://www.strava.com/routes/13468754

Precizně naplánovaná vyjížďka z pera trasermistra Radiuse nás zavedla do známých míst neznámými silnicemi. Péče vedoucího vyjížďky o účastníky se projevila hned na srazu, kde Radius galantně napumpoval Zuzce silnici a poctivě nás seznámil se všemi aspekty trasy. Prudké stojky a nebezpečné sjezdy dnes nebyly tou největší výzvou. Dnes bylo třeba dát jasně najevo všem kritikům a závistivcům, že naše gastrovyjíždky si rozhodně rozvracet nedáme. Na truc všem chrtím zaprodancům proto vedoucí vyjížďky neopomněl do plánu zařadit dostatečný počet hospod a cukráren. První doplnění energií proběhlo asi po 50km v Benešově, kde jsme si museli vybojovat místo u stolu, ale nakonec jsme odjížděli spokojeni táhnouc pak sebou do sázavských kopců přeplněné a nemotorné břichy připomínajíc tak odpadlá psí klíšťata. Aniž bychom stačili vyhládnout, čekal nás ve městě Sázava další kontrolní bod v podobě klimatizované cukrárny. Kdo neměl v žaludku už místo, tak si ho udělal. Velitel se neptal na najeté kilometry, ale počet snědených zákusků. Po té, co všichni splnili úkol, vyrazili jsme znovu do kopců. Poslední cukrárna nás čekala v Ondřejově. Tady už sice vypukla u některých štíhlejších účastníků menší vzpoura, ale my s dostatečnouí rezervou v pase jsme situaci zachránili a tak byl znovu úkol splněn.Po té nás už jen čekala cesta k domovu sice natolik dobře naplánovaná, že jsme se vyhnuli všem bouřkám, ale stihli jsme se aspoň namočit během sjezdu do Velkých Popovic od mokré silnice. Všem díky za společnost! 148km, 2200m nastoupáno. Trasa: https://www.strava.com/routes/13202235

Pohodová vyjížďka do Neveklova a ještě dál byla bohužel utnuta Komárkovým krátkým, ale vydatným poletem nad asfaltem nedaleko Sedlčan. Zatímco Komárka jsme poměrně rychle resuscitovali a zranění ošetřili vodou z bidonu, Spešlík na léčbu z bidonu nereagoval a tak musela přijít ke slovu Radiusova kouzelná brašnička s nářadím. Nutno podotknout, že kouzla se nekonala a amputovanou pravou řadící páku se již se zbytkem kola spojit nepodařilo, nakonec jsme ale úspěšně Komárkův stroj přestavěli na dvourychlostního polozávodního singlspeeda a vyjížďku zdárně dokončili s číslicí 139km na tachometru. Díky všem za účast!

Závan starých dobrých časů bike-forových vyjížděk. Po několika letech opět akce domluvená na B-F. Sešli jsme se sice jen ve třech (Radius, Plukovník a já) a tři kilometry před cílem dojeli čtvrtého (Seržu), ale zaplať pánbu za ty dary 139km, 1600m nastoupáno. Jeli jsme tudy: https://www.strava.com/routes/12879977

Komárek po lázeňské recyklaci opět splnil zátěžový test v krutém severovýchodním proudění. Cesta tam utrpení, za to zpět to jelo bez šlapání a ještě jsme do zatáček museli brzdit 134km, trasa je tady: https://www.strava.com/routes/12492943

S Plukovníkem seniorem i juniorem na cestě kolem Karlštejna.

S Plukovníkem do Srbska na řízek přes Beroun a bloudivej kořen, který mě odvedl o 6km zpátky zpátky. https://www.strava.com/routes/12227218

Šli jsme a mrzli tudy: https://mapy.cz/s/2rkAt

Na Tři krále o další dírku v pásku dále. Neveklovská žrací serie pokračuje i v novém roce. Tentokrát se zúčastnil i Meduza a nutno přiznat, že si při obědě vůbec nevedl špatně i když s třetím chodem jsme mu museli trochu helfnout :-). Celkem 139km. Jeli jsme tudy: https://www.strava.com/routes/11577311

Tradice je třeba dodržovat a tak to nešlo jinak, než na sebe znovu natáhnout čapáky a hurá do sedel. Vzhledem k teplému počasí se nám podařilo vylákat z nory i zimním spánkem omámeného Plukovníka a tak jsme hned po poledni ve třech nabrali směr Halouny. Více v galerii. Jeli jsme tudy: https://www.strava.com/routes/11518595

Tradice zachráněna! Po nesmělém pokus o loňském štědrém večeru, kdy jsme vyjeli jen na chvíli s Kyselinou, jsme se letos sešli opět pod orlojem v hojném počtu pěti kusů, počítám-li tedy i Meduzovu nepostradatelnou přítelkyni Skleněnou blondýnu. Meduzu doprovodila i legenda bikefora Kadla, která se naposledy zůčastnila vyjížďky zapřažena za Meduzůvic Frankesteina v dobách, kdy se počty účastníků vyjížděk počítali na desítky a nikoliv na kusy. Vítej zpátky Kadle :-). Trasa byla tradiční, po přípitku pod Orlojem jsme se přesunuli na vyhlídku na Letné, kde proběhla další degustace přivezených nápojů.. Pak následoval průjezd Myší dírou na Pohořelci, přípitek u Hradu a sjezd ze Zámeckých schodů. Nakonec jsme samozřejmě nemohli vynechat stojku k Petřínské rozhledně, kde jsme se zbavili již dutého pátého účastníka hodem do popelnice a rozjeli se ke svým domovům! Díky všem za účast a těším se další ročník. Tradiční vánoční trasa je tady: https://www.strava.com/routes/11456208

47km, 2100m nastoupáno. Dlouhé stoupání, parádní výhledy a krátký, ale o to hezčí sjezd. Trasa je tady: https://www.strava.com/activities/1169677807

101. kolopěší si dovoluje oznámit, že po hrdinném celodenním boji s geravitací a únavou dosáhla ve čtvrtek 7.9. L.P. 2017 krátce před 17h průsmyku Tremalzo proti srsti doporučeného směru. Výjezd/výstup byl sice obtížnější než po druhé straně hory, ale za odměnu následoval téměř 40km asfaltovo-šotolinový sjezd, při kterém naše žiletkářská srdce zaplesala. Cesta vzhůru nebyla zadarmo, těžkým soupeřem nám byl vlastní orientační smysl, který nás i přes vybavení navigací zavedl do džungle na téměř neprostupnou kozí stezku. Stejně tak ani počasí nám nebylo přátelsky nakloněno a uchystalo nám bouřku přímo pod vrcholem Tremalza. Po ochlazení na 9°C nás zachránila pohostinnost správce chaty kousek pod vrcholem, který nám i po zavírací době poskytl čaj a polévku. To nám umožnilo zmobilizovat síly a obléknout na sebe veškerý obsah batohů (tímto děkuji Komárkovi, že mi zapůjčila své rezervní návleky na nohy, které se ovšem po nasoukání na mé zbytnělé nohy staly průhlednými a připomínaly spíš baletní úbor, než cyklistickou výbavu). Nakonec následoval již zmíněný 40km sjezd, během něhož jsme očima tlačili display teploměru na tachometru, který zprvu neochotně, ale nakonec přece vystoupal z hodnoty 9°C až na 22°C dole u jezera Garda. Děkuji oběma zbývajícím účastníkům akce a též Bajkrovi, který stejnou trasu projel o den dříve a poskytl nám potřebné informace. Trasa je tady: https://www.strava.com/routes/10539529

Další nakládačka po stopách vlastních, zejména zelených vzpomínek. Tentokrát jsem našel v Jaroměři nejenom kasárna, ale v nedalekých vesničkách i místa, kam jsem jezdil v dětství ke svým prapředkům na prázdniny. Na cestu jsme vyrazili s Komárkem opět až po vydatném spánku po 8 hodině ranní, v Poděbradech jsme nabrali Plukovníka a pokračovali ve třech. První stovku jsme jeli s radostí, druhou s povinnosti a tu třetí už trochu s bolestí, ale pouze v místech, kde se tělo pojí s kolem v prostoru sedacím :-). Do Prahy jsme se vrátili po půlnoci, ale ještě jsme zajeli k noční benzince s barem na Strakonické na výborné teplé karbanátky s horčicí a rohlíkem. Trasa je tady: https://www.strava.com/routes/10013093. 303km, průměrná rychlost 25,4km/h, 2200m nastoupáno. Mimořádná pochvala pro Plukovníka, jenž ježděním do práce na tolik zmužněl, že jsme ho většinu ze 160km, které s námi absolvoval, využívali jako tažného koně!